Život je o tom si užívat a vztah má být výhodný- krédo i neštěstí současnosti

O víkendu jsem koukala na můj oblíbený seriál Přátelé.

A udělala mi radost věta, kterou v jednu chvíli Monica řekla Chandlerovi:

"Víš, nemyslím si, že nám bylo souzeno se vzít. Zamilovali jsme se a pak těžce budovali náš vztah. Někdy až moc těžce..."

Dnes trochu delší článek o něčem, co mi už dlouho leží v hlavě. Často narážím na lidi, kterým opakovaně nevycházejí vztahy, nebo dlouhodobě žijí s někým už jen ze zvyku. Přitom mají pocit, že chyba není u nich.

Současnost má totiž jedno krédo - užívej si, dokud to jde. Nikdo už vám ale neřekne, že za touhle větou se nemusí nutně skrývat zrovna štěstí.

---

Jaká jsou kritéria vstoupit do nového vztahu a následně v něm setrvat?

Vztah pro mě MUSÍ být výhodný. MUSÍM být hlavně JÁ ta šťastná/ ten šťastný. To, jak vztah probíhá, MUSÍ MĚ vyhovovat. Vztah mi NESMÍ přinášet nic negativního. Hlavně to pozitivní, o negativní věci v životě nestojím. Pokud tohle nebude po mém, odcházím. Přece nebudu ztrácet čas. Než se namáhat dlouhým opravováním nefungujícího, raději to zahodím a vyměním za nové.

Takhle napsané černé na bílé to vypadá všelijak. Ale tohle jsou opravdu věci, které v nějaké formě slýchám ze všech stran. Je to jako s ostatními oblastmi života.
V současnosti si lidé chtějí hlavně užívat. Neztrácet čas.
Znáte takové to ohrané krédo:
"Život je potřeba si užívat, ne jen přežívat."

---

Jenže ono v reálu to je trochu jinak.

Pokud chceme vybudovat v jakémkoli směru něco trvalého, hodnotného, musíme prostě PŘEŽÍT i ta horší období. Život není jen růžový a zalitý sluncem. Nějaké ty mraky k němu přirozeně patří.

Mají nás vyzkoušet, posílit, ukázat nám maličkosti, kterých si můžeme vážit, prověřit sílu přátelství, partnerství a vztahů vůbec.

Jasně, člověk má nějaké hranice, za které nejde, určitě není v pořádku nechat se někým trápit, vydírat, žít v něčem, co přes veškerou snahu nefunguje.

Ale pořád tu máme ten rozměr, že mnoha současníkům chybí snaha o tu práci, budování, opravování.

Pak slýcháme chlapy v hospodě nad pivem pronášející stížnosti stylem "Ta moje stará zase udělala to a to...", je nespokojený, otrávený, znuděný. Ale místo aby teda doma situaci s partnerkou řešil, raději si bude stěžovat kamarádům a ženu nechá samotnou doma u televize. Protože to je jednodušší.

A ženy? Kolikrát jste už z úst některé ve svém okolí slyšeli ono známé moudro: "No jo, to je typický, co bys taky čekala, vždyť je to chlap.."

---

V neposlední řadě tu máme fenomén dnešní doby - PENÍZE.

Ať si to přiznáme nebo ne, faktem je, že ovlivňují skoro všechno na světě.

Víte, ono je svým způsobem hrozně snadné mít vedle sebe bohatého partnera.

Nemusíte být hned zlatokopka.

Ale je to zkrátka uklidňující.

Taková jistota schovaná někde vzadu v hlavě, na kterou se sice nesoustředíte, ale víte, že tam je. Máte záruku, že budete v klidu, pokud byste náhodou dostala padáka z práce, onemocněla, nebo z nějakého důvodu zkrátka nemohla vydělávat sama.

Pojďme si říct, že my ženy chceme v životě nějakou jistotu. Víme, že pokud půjde všechno dobře, dřív nebo později půjdeme na mateřskou. Je jedno, jestli to už plánujeme, nebo ještě ani nemáme partnera a jsme momentálně single. Je to v nás zakódované odedávna, ta možnost, být matkou.

A samozřejmě víme, že dítě bude potřeba nějak živit. Pokud my budeme na mateřské, celá tahle úloha připadá hlavně tomu muži vedle nás.

Zvlášť v dnešní době, kdy na nějaké dávky od státu se moc spolehnout nemůžeme a zároveň se hodně zvýšil životní standard, který je společností považovaný za normální, se hodí, být vedle někoho, o kom víte, že vás zajistí.

Naproti tomu je mnohem těžší, zamilovat se do kluka, který momentálně neprožívá zrovna šťastné období, trpí depkama, nebo je bez peněz. A zůstat s ním je ještě těžší. Protože najednou se ve vztahu jen nevezete. Musíte se taky starat. Snášet různé výkyvy nálad. Postavit se čelem tomu, že nevíte, co přinese budoucnost.

---

To ale neznamená, že takový vztah není krásný. Je. Možná ještě víc, než ten s prvoplánovým princem na bílém koni. Nebo teda dnes spíš v bílém BMW.  Můžete si být totiž jisté, že pokud s chlapem vydržíte v nejhorším a pokud mu navíc z toho dna pomůžete nahoru, tak vás bude milovat, vážit si vás a bude vděčný. A když je chlap vděčný... co si budeme povídat, buďte si jisté, že to poznáte.

---

Za sebe můžu říct, že jsem si vyzkoušela oba protipóly. Samozřejmě, že nic není jen naprosto růžové nebo naprosto černočerné ani na jedné straně. Záleží vždy na konkrétním člověku.

Upřímně nechápu postoj mnoha holek. Očekávají, že za ně partner bude všechno platit, vozit je na výlety, na nákupy, na večeře, že se zkrátka vedle něj budou mít jak v bavlnce. Přitom ale samy do vztahu mnoho nepřinášejí.

Např. můj bývalý přítel nechápal, jak je možné, že narazil na holku, co vaří, peče, stará se o domácnost, naslouchá mu, každý den se sama ptá, jak bylo v práci, občas mu dá nějaký dárek jen tak, zajímá se o jeho rodinu a ještě ji to všechno baví. Pro mě to bylo úplně normální, ale on na to od svých ex nebyl zvyklý. Byl přesně tím chlapem, co rozmazloval, platil... a nedostával nic moc nazpět.

---

Každopádně, když jsem šla do vztahu se svým nyní už manželem, věděla jsem, že vedle sebe budu mít za všech okolností rameno, o které se můžu opřít. A že to rameno nebudou tvořit jen peníze, kontakty a silné řeči, ale hlavně důvěra, citlivost, společné záchvaty smíchu, možnost se vybrečet, když mi je nanic. 

Můžu říct, že bylo za ty roky, co jsme spolu, dost chvil, kdy jsem měla chuť to vzdát. Vykašlat se na všechno a začít někde jinde od nuly. Někde, kde by to bylo jednodušší. Kde bych neměla "tolik práce".

Ale neudělala jsem to. 

Loni v červnu jsme se vzali. Po všech bojích, problémech, po dlouhých letech snahy a kompromisů. Protože nám to za to stojí. Raději budeme těžce stavět náš vztah, než střídat ty jednoduché, pohodlné, ale možná daleko víc povrchní.

A víte co? Jsem šťastná.

Můj tatínek mi před svatbou řekl jednu větu:

"Všechno co za něco stojí, něco stojí."

Mám ji pořád v hlavě a pomáhá mi dostat se přes všechny životní eskapády.

Přiznávám. Máme za sebou tři rozchody. Ale oba víme, že musely přijít, aby se odkryly a vyčistily všechny špatné věci, co mezi námi stály. Nebýt nich, tak bychom dnes nebyli tam, kde jsme. Opravdu můžu s čistým svědomím říct, že jsem za ně vděčná.

A o to vlastně v životě jde. Nejen ve vztazích, ale ve všech oblastech. Najít něco, za co se vyplatí bojovat. Co stojí za snahu a veškerou námahu. Nezlenivět a nesnažit se za každou cenu jen o své pohodlíčko. Protože můžete mít peníze, krásné auto, obrovskou vilu a kariéru. Ale co z toho, když se o ně nemáte s kým podělit a večery trávíte pokaždé s někým jiným? S někým, kdo se zrovna teď hodí do plánu.