Svatební očekávání
Svatba.
Slovo, které ve mě vždy probouzelo příjemné a zároveň zvláštní pocity..
Kolikrát jsem v životě přemýšlela o tom, jestli se někdy vdám. Jestli potkám někoho, kdo by byl tak strašně skvělý, že bych byla ochotná si ho vzít a dát mu všechno, celý svůj život, myšlenky, přání, plány...
---
---
A jestli někdo takový je, jestli existuje chlap, co je opravdu na míru "ušitý" do života právě pro mě, tak kde teď asi je? Co zrovna dělá? Jak vypadá a nad čím právě přemýšlí?
Možná je v práci. Nebo se válí doma na gauči u televize s čajem, protože má zrovna chřipku. Nebo je na dovolené s přítelkyní, protože se možná potkáme až za řadu let a tak je právě zadaný a ještě vůbec netuší, že nějaká Lenka existuje..
Možná je v práci. Nebo se válí doma na gauči u televize s čajem, protože má zrovna chřipku. Nebo je na dovolené s přítelkyní, protože se možná potkáme až za řadu let a tak je právě zadaný a ještě vůbec netuší, že nějaká Lenka existuje..
Nejsem taková, že bych si vysnila nějakého pana Dokonalého, toho příslovečného pana Darcyho a naivně čekala, až se v mém životě objeví. A na nikoho, kdo se té dokonalosti neblíží, se ani nepodívala. Sice jsem založením snílek, ale ne úplně mimo realitu.
Já vlastně ani nikdy nebyla "ulítlá" jen na některé vzhledové typy lidí. Jako třeba na blonďáky, nebo na hnědé oči nebo na vysportovanou postavu.
Věděla jsem, co bych si asi představovala povahově, ale rozhodně to pro mě nebylo nějaké dogma "Ty nemáš to a to, tak si trhni, tebe nechci.."
---
Nakonec to dopadlo tak, že mám vedle sebe pravý opak mě samotné. Když říkám opak, myslím fakt opak. A víte co? Jsem šťastná.
Před svatbou jsme měli schůzku s oddávajícím. Potkalo nás to štěstí, že náš oddávající je jeden z těch vzácných lidí, kteří píšou proslovy novomanželům na míru.
Měla jsem z toho radost. Ale taky trochu obavy, protože co si budeme povídat... už jsem viděla, jak po nás bude chtít vyjmenovat naše společné zájmy, společné povahové rysy, společné názory, zkrátka podklady k tomu, aby nás v den D mohl vychválit až na půdu jako nejdokonalejší a nejvyladěnější pár na světě(což se od něj asi i tak nějak přirozeně očekává) a my mu toho nebudeme mít mnoho co říct.
Měla jsem z toho radost. Ale taky trochu obavy, protože co si budeme povídat... už jsem viděla, jak po nás bude chtít vyjmenovat naše společné zájmy, společné povahové rysy, společné názory, zkrátka podklady k tomu, aby nás v den D mohl vychválit až na půdu jako nejdokonalejší a nejvyladěnější pár na světě(což se od něj asi i tak nějak přirozeně očekává) a my mu toho nebudeme mít mnoho co říct.
---
Schůzka proběhla nakonec v pohodě a jelikož jsme zjistili, že Michal je stejně starý jako můj manžel, hned jsme si potykali.
Byl to jeho návrh, prý se mu pak se snoubenci líp mluví a i svatba potom není tak škrobená a sešněrovaná.
Na férovku jsme mu přiznali, jak to s námi je.
Že většina našich blízkých by asi nenašla víc rozdílné lidi, kteří by spolu chodili. Natož, aby se brali.
Že za 5 let našeho vztahu máme za sebou i hodně těžké chvíle a ne všechno bylo vždycky růžové.
Že jsme se měsíc po zásnubách rozešli.
Pak jsme ale zjistili, že žít jeden bez druhého je pro nás nemožné.
(Člověk si to většinou uvědomí právě až když už je pozdě, nebo skoro pozdě.)
Ale o to víc si vážíme toho, že jsme to nakonec překonali a došli až sem.
Byl to jeho návrh, prý se mu pak se snoubenci líp mluví a i svatba potom není tak škrobená a sešněrovaná.
Na férovku jsme mu přiznali, jak to s námi je.
Že většina našich blízkých by asi nenašla víc rozdílné lidi, kteří by spolu chodili. Natož, aby se brali.
Že za 5 let našeho vztahu máme za sebou i hodně těžké chvíle a ne všechno bylo vždycky růžové.
Že jsme se měsíc po zásnubách rozešli.
Pak jsme ale zjistili, že žít jeden bez druhého je pro nás nemožné.
(Člověk si to většinou uvědomí právě až když už je pozdě, nebo skoro pozdě.)
Ale o to víc si vážíme toho, že jsme to nakonec překonali a došli až sem.
Po mém příchodu na obřad se Michal usmál, kývnul na mě a já čekala, co z něj tedy vyleze.
Nečekala jsem už, že to bude až tak super.
Žádná přeslazená prázdná slova o osudu, životní harmonii, stromu života apod.
Vtipné, trefné a zjevně i dojemné, protože brečela většina hostů. Já se držela až do chvíle, kdy mi na konci přišel popřát brácha...
---
Tohle na fotce jsou vteřiny před začátkem. Těžko se dá nějak popsat, co člověk v tu chvíli cítí. Můžu jen říct, že ať si vysníte a předem představujete jakýkoli pocit, stejně pak v reálu je to ještě o sto levelů někde jinde.
Pointa? Nehledejme dokonalost a nedržme se zuby nehty našich zažitých představ o štěstí. Nesnažme se mít vše 100% pod kontrolou. Nechme občas věcem volný průběh, nechme je plynout.
Lidi, kteří do našeho života skutečně patří, se v něm objeví a zůstanou.
Nečekala jsem už, že to bude až tak super.
Žádná přeslazená prázdná slova o osudu, životní harmonii, stromu života apod.
Vtipné, trefné a zjevně i dojemné, protože brečela většina hostů. Já se držela až do chvíle, kdy mi na konci přišel popřát brácha...
---
Tohle na fotce jsou vteřiny před začátkem. Těžko se dá nějak popsat, co člověk v tu chvíli cítí. Můžu jen říct, že ať si vysníte a předem představujete jakýkoli pocit, stejně pak v reálu je to ještě o sto levelů někde jinde.
Pointa? Nehledejme dokonalost a nedržme se zuby nehty našich zažitých představ o štěstí. Nesnažme se mít vše 100% pod kontrolou. Nechme občas věcem volný průběh, nechme je plynout.
Lidi, kteří do našeho života skutečně patří, se v něm objeví a zůstanou.
Komentáře
Okomentovat