Nebojte, nakonec to klapne :)

  Dobré ráno, hlásím se po pár dnech.Nějak teď nebyl čas nic sepisovat. Konečně mi přišla nová občanka, takže jsem následně ještě zařizovala novou kreditku, do toho práce, různé pochůzky atd.

Navíc jsme byli jsme na prodlouženém víkendu v Náchodě. Poslední bod našeho programu byla prohlídka historické pevnosti z 2. světové války. Po vstupu do pevnosti jdete po schodech dolů do podzemí, kde probíhá expozice. 32 metrů pod zemí. Teplota kolem 6°C. Madame měla na sobě jen šortky a tenký svetřík.Na svou obhajobu říkám, že jsem se chtěla před prohlídkou převléci v autě do dlouhých kalhot, ale nestihla jsem to. Takže jsem si domů jako suvenýr odvezla solidní nastydnutí. Logicky.
--- 
Chci sem dnes vložit článek, který už jsem uveřejnila na stránkách beremese.cz.Je o tom, jak probíhalo ráno na naší svatbě. To je něco, co řeší asi každá nevěsta během příprav, ale moc se o tom nemluví.
A podstatná část je věnovaná tématu "všechno se před svatbou kazí a asi mi už ze všeho hrábne".---  Protože jasně. Každá chceme být ta svěží, dobře vyspalá, odpočatá nevěsta, které všechny předsvatební přípravy perfektně klapou a nic není problém.Nicméně v reálu pak 5x přepracováváme zasedací pořádek, nestíháme, sledujeme meteoradar, odrážíme připomínky příbuzných k tomu a onomu, snažíme se najít kompromis mezi naší představou o svatbě a představou rodičů, brečíme, že nám kamarádka odřekla účast z nějakého pro nás nepochopitelného důvodu a obvoláváme příbuzné, jestli teda na svatbu vezmou děti nebo je nechají doma a přijedou bez nich...

---

Chtěla bych tohle věnovat holkám, co mají o víkendu svatbu a jsou, logicky, nervózní z toho počasí, co teď posledních pár dnů je opravdu nevyzpytatelné. A vůbec ze všech příprav.

U nás bylo ještě půl hodiny před svatbou zataženo, foukalo. Já to jen rozladěně sledovala ráno po probuzení z balkonu, protože to je bezmoc, kdy nemůžete dělat nic. A nakonec vše klaplo, o tom už níže..

---

Před naší svatbou se pokazilo snad milion věcí. Ne naší vinou. Můžete mít všechno naplánované do puntíku. Já jsem opravdu perfekcionista, navíc odmala blázen do svateb, takže Vás můžu ujistit, že jsem to do puntíku naplánované opravdu měla. A stejně se pak něco stane. 

U nás se stalo toto:

1. Moje svědkyně nemohla přiletět z Anglie, kde žije, kvůli zdravotním problémům. Tedy jsem musela měsíc před svatbou shánět náhradní svědkyni. Byla jí jedna z původních družiček (nakonec jsem za to ráda, ale chápete, mrzí Vás, že celoživotní kamarádka, skoro sestra, nebude na Vaší svatbě a štve Vás i to, že musíte všechno měnit).

2.Jedna z mých nejlepších kamarádek a zároveň moje další družička 4 dny před svatbou musela naléhavě odletět za snoubencem do USA, takže ta taky odpadla.

3. Další dospělá družička a moje sestřenka, s kterou jsme vyrostly, neudělala na universitě v Krakowě zkoušky a jediný opravný termín vypsali na den naší svatby. Tedy mi vypadla další družička. To už jsem byla fakt na sesypání. Všem jsem koupila šaty, které nebyly zrovna levné, takže jednak člověk lituje těch peněz, jednak toho, že mu na svatbě budou chybět nejmilovanější holky. Koneckonců, o peníze ani tolik v závěru nejde, ale ta jejich neúčast prostě hodně bolela. Samozřejmě to znamenalo i změny v organizaci svatby.

3. Dva týdny před svatbou mi zemřela sestřenka na rakovinu. Což je hrůza samo o sobě a následkem toho nám týden před svatbou navíc odřeklo účast 9 lidí z její rodiny. Takže já těsně před dnem D místo finálních dodělávek drobností řešila změnu počtu svatebčanů, změnu zasedáků na obřad i hostinu, změnu ubytování, atd..  

4. Před třičtvrtě rokem jsem vysadila antikoncepci a až teď se to projevilo tím, že mám, jak se ukázalo na testech, hrozně málo nějakého hormonu, což mi zhoršilo úplně šíleným způsobem pleť. Dřív mi několik vizážistek nezávisle na sobě říkalo, jak mám krásnou pleť a jak je radost mě líčit. Takže tím spíš Vás opravdu naštve, když se Vám těsně před svatbou stane, že vypadáte jak hodně šerednej puberťák :D.  Sice mi nasadili nějakou léčbu, ale ta prostě nezabere okamžitě. (Naštěstí jsem měla na svatbu dokonalou vizážistku, která to nějak zachránila, i když vím, že samozřejmě s dobrou pletí by to líčení vyniklo ještě jinak.)

5. Dva dny před svatbou jsme při kontrole dodavatelů zjistili, že špatně odešla objednávka na zákusky a že vlastně nejsou objednané. To už mě úplně dorazilo, protože přece jen, zákusky pro 60 lidí, to není objednávka, která by se v cukrárně vyrobila za pár minut. Naštěstí nám vyšli vstříc, přítel to obvolal a zákusky bleskově poslali do výroby.

6. Den před svatbou ve 14 hod.ještě přítel jel k zubařce, protože mu vypadla plomba ze zubu.

Celkově jsem byla už tak unavená a vystresovaná, že jsem jen čekala, kdy to se mnou sekne. Přítel, teď už manžel, tomu moc nepomáhal ani tím, že ve snaze mě ochránit před stresem mi na půlku věcí, dekorací, objednávek apod. řekl, že je vlastně nepotřebujeme, že je to zbytečné a ať to teda nedělám a jsem radši v klidu, když z toho mám takový stres... Vy jste unavená, dlouhodobě ve stresu, honíte se od rána do večera, řešíte jeden problém za druhým a jediné, co potřebujete, je aspoň nějaká podpora. Ovšem ne takováhle, kvůli které se pak doma ještě pohádáte, protože máte každý jiný názor na potřebu množství dekorací a detailů. Však to znáte :).

Večer před svatbou jsme se my dva, družička, moje babička, teta a bratranec ubytovali v našem resortu, dali si výbornou večeři, kávu, poseděli na terase, popovídali, bylo to super.... A pak šli připichovat myrty na mašličky, aby to druhý den koordinátorky měly nachystané, ženich nafukoval balonky heliem a ještě v noci jsme s družičkou dodělávaly dekorace na sweet bar. Díky všem těm předsvatebním kiksům totiž nebyl čas udělat to dřív. Paradoxně, i když to bylo takhle na poslední chvíli, mě to bavilo a byla jsem spokojená a těšila se na zítřek.

A teď se dostávám k počasí.

Celý den před svatbou bylo tak šílené horko a dusno, že jsme si vůbec neuměli představit, jak v tomhle má probíhat svatba a jak vůbec hosté zvládnou cestu.

Večer, když jsme seděli na hotelovém pokoji a dávali dohromady tu myrtu, začalo pršet a pak bouřka. Byli jsme šťastní, že se pročistí vzduch a trochu ochladí a já děkovala Bohu, že to takhle zařídil.

Ovšem bouřka neustávala.

Ženich pak šel spát do svého pokoje, já do svého a družička taky do svého. V 1 ráno jsem ležela v posteli, poslouchala tu strašnou bouřku a byla úplně hotová, protože to opravdu nevypadalo, že by za pár hodin, ráno, mělo být hezky.
Vtom mi přišla sms od družičky, z druhého konce patra, jestli spím. Že má strašný hlad a nemůže spát, protože v tom hluku neusne :D. Tak jsem jí napsala, že sice mám raw tyčinku, ale že v tom lijáku jí ji nemám jak donést (do pokojů se v Yard resortu vchází totiž z venku z dlouhého balkonu).
Aby bylo jasno, to nebyla obyčejná bouřka, ale taková ta průtrž, během které jste za 10 sekund mokří na kost a takový vichr a hromy a blesky, že jsem se už jen modlila, ať teda aspoň nevypadne elektřina, protože to by byla celá svatba v háji. Většinou takhle silná bouřka a liják trvají chvilku, ale v tomhle případě to bylo na celou noc.

Hlavou mi letělo, že kdyby se to fakt stalo, tak DJ je DOSLOVA nahraný, vizážistka ani nebude mít kam zapnout kulmu a v kuchyni to můžou celé zabalit.
Nehledě na to, že popadané větve ze stromů na zahradě bude ráno muset někdo z personálu odklidit. Pokud teda přestane pršet a nebudeme muset zvolit "mokrou" variantu vnitřního obřadu, což by ale nebylo už tak hezké. + V Yardu probíhají v případě špatného počasí obřady v historické sýpce, kde není moc oken a v případě výpadku proudu bychom na sebe sotva viděli.

Za chvíli mi někdo klepe na pokoj. Byla to družička, že si jde pro tu tyčinku :D. Samozřejmě úplně promočená.
Takže jsme pak v tom bouřkovém rámusu seděly u mě v pokoji. Já, ona a moje bělostné šaty. Jedly nejdřív tu tyčinku a pak čokoládové sušenky, na to že má nevěsta jíst před svatbou zdravě, jsme se v té situaci už vykašlaly.. Jediné co jsme řešily, bylo to, jestli moje vlečka zvládne mokro a pokud se povede, že ráno bude aspoň trochu hezky, tak jak "krásně" se nám půjde na obřad po podmáčené zahradě v podpatkách..

Odcházela o půl druhé ráno. Já byla tak na nervy, že jsem si šla dát ještě vanu a spát odcházela až ve 2. Následně jsem se celý zbytek noci budila a vždycky znova zjistila, že bouře pořád nepřestala. Když jsem se pak  asi po sté vzbudila v 5 ráno, byla už pryč, ale pořád pršelo. Budík jsem měla na 7. Spala jsem přerušovaně asi jen 3 hodiny. Takže klasicky svěží nevěsta. Už nepršelo, ale bylo úplně zamračeno a hrozně foukalo. Sledovala jsem to z balkonu a nebylo mi úplně do smíchu.

Šli jsme na snídani, to byla první a poslední chvíle před obřadem, kdy jsme se viděli s mým nastávajícím,  pak přijela svědkyně a svědek.

Bylo opravdu docela chladno. V 9 dorazila vizážistka, v 10 fotografky a kameraman.

Ženich měl během mého činčání na starosti vítání hostů, kteří začali přijíždět hodinu a půl před obřadem a v 11 se zavřel se svědkem a pár kamarády do svého pokoje a začal se připravovat.

Ještě v 11 byly na obloze mraky a teplo teda opravdu taky vypadá jinak (obřad byl od 12).

Naštěstí díky tomu, že mě od 9. hodiny vizážistka chystala, nebylo možné chodit ven sondovat počasí a nervovat se  ještě víc. Takže jsem už byla i v klidu a měla dobrou náladu.

Po všech věcech, co se během příprav pokazily, jsem si totiž řekla, že jsme došli až sem, za chvíli se berem a že teď už opravdu nemá cenu mít nervy, protože teď už stejně nic nezachráníme.

A pokud nám je teda souzeno mít na obřad venku zataženo, tak naštěstí máme skvělou fotografku, která z té zamračené oblohy  a vlasů rozfoukaných větrem udělá na fotkách ještě přednost :).

Nakonec to dopadlo tak, že 10 minut před obřadem vylezlo slunce, přestal vítr, udělalo se teplo a vydrželo to až do večera :). Nemohli jsme si to přát líp, protože k hezkému počasí byl navíc po té dlouhé bouřce svěží vzduch.

Takže holky, nedělejte si ke všem těm předsvatebním starostem ještě nervy z počasí. Jednak ho stejně neovlivníme a jednak je tak nevyzpytatelné, že do poslední chvíle nevíte, jaké nakonec bude :-).

---

Obřad....
Jak už jsem psala v článku "Svatební očekávání"..
Náš oddávající Michal, s kterým jsme si před svatbou potykali a je stejně starý jako manžel, nám psal proslov na míru. Po mém příchodu na obřad se usmál, kývnul na mě a já čekala, co z něj tedy vyleze. Nečekala jsem už, že to bude až tak skvělý. Žádný přeslazený prázdný slova o osudu, životní harmonii, stromu života apod. Vtipný, trefný a zjevně i dojemný, protože brečela většina hostů. Já se držela až do chvíle, kdy mi na konci přišel popřát brácha...
Těžko se dá nějak popsat, co člověk na začátku svatebního obřadu a nějak i celkově během něj cítí. Můžu jen říct, že ať si vysníte a předem představujete jakýkoli pocit, stejně pak v reálu je to ještě o sto levelů někde jinde.

Přeju všem, ať máte tak nádherné svatební dny, jako jsme měli my.

A ať naše manželství jsou ještě hezčí, než naše svatby.

L.