Předsvatební hubnutí není povinnost

Právě jsem přišla unavená z práce. Kolegyně hlas, že musíme zase přepracovat tuhle obsáhlou tabulku, slyším ještě teď. Stejně tak jako hlas kamarádky, která už podruhé volala, jestli nechceme místo svíčkové radši něco míň klasického, že svíčková je ohraná. Oni měli prý na svatbě panenku s hráškovým pyré a všichni si ji pochvalovali...
 Koho herdek zajímá vaše panenka? I kdybyste měli třeba chobotnici, my chceme na svatbě klasiku.

No co, dám si nohy nahoru a chvilku vypnu.
Taky kdo to má pořád zvládat, dodělávat uzávěrku v práci a ještě zařizovat svatbu. To mi připomíná, že musím odeslat tu objednávku na koláčky a v e- shopu koupit 30 krabiček na výslužky. A taky s nastávajícím konečně vybrat hudbu na první tanec. A na tanec s rodiči. A na tanec se svědky.
Stejně to zas dopadne tak, že mi řekne, ať to vyberu bez něj, že tomu moc nerozumí a že já mám větší přehled. No nic, tak mu to pak dám aspoň schválit.
Moment.
Kdy to mám asi všechno stihnout, když dneska musím ještě utřít prach a taky jsem chtěla vyžehlit?

Fajn, nějak to dám. Ale zasloužím si snad aspoň krátkou pauzu..
Sednu si na gauč s kafem a borůvkovou buchtou a jsem ráda, že mám konečně chvíli pro sebe. Taková ta malá velká radost. Káva voní, borůvky ještě víc a hlavně je na nich drobenka podle receptu naší babičky, který milujeme už od dětství.

..jen tak z nudy otevřu instagram...

 A BUM! je to tady, rána mezi oči a radost vystřídají výčitky svědomí...

- - - - - 
... Místo pohody mi chce virtuální svět namluvit, že bych měla teď hned vstát a jít do fitka. Nebo běhat. Nebo aspoň podstoupit jednu z těch fitness výzev, kdy začínáte na 50 dřepech nebo klicích nebo sklapovačkách a pak 30 dní zvyšujete jejich množství až skončíte na 200. Pokud to neudělám, tak jsem podle všeho nedostatečně cílevědomá a měla bych změnit své myšlení. Evidentně je se mnou něco špatně, pokud každý jeden den neposunu svoje limity.

-----

Pojďme si to říct na rovinu. Každá toužíme po tom v den naší svatby vypadat nejlíp v životě. Každá.

Teď nemluvím o šatech, doplňcích, makeupu atd.,  ty se rozumí samosebou, že MUSÍ být nejlepší. Bez toho neusneme. 

Chceme ale mít taky hezkou postavu, kvalitní čistou pleť a super vlasy.

Laicky řečeno, aby všechny zkrášlující věci, co na nás ten den navlečou/ nanesou/ připevní, bylo možné dát na co nejhezčí "podklad".

Žijeme v době, která klade extrémní nároky na náš vzhled.

Žijeme v době nejen všudypřítomných médií, ale především sociálních sítí.

Žijeme v době, kdy nám média podsouvají, že vypadat luxusně, žít v bohatství a mít "hvězdný" život je něco normálního.

Díky tomu je víc než snadné sklouznout k sebepodceňování a nespokojenosti sama se sebou.

Nejoblíbenější z hlediska sdílení fotografíí jsou Instagram a mezi nevěstami tak populární Pinterest.

- - - - -

V současnosti naštěstí není v módě pouze jeden univerzální vzhledový typ, který by byl brán jako ideál. Nemusíme být extrémně hubené jako dívky v éře legendární Twiggy, abychom byly považovány za krásné. Ani mít natupírované vlasy a na očích kočičí linky jako ikona Brigitte Bardot, vosí pas jako ženy na začátku minulého století, či kypré boky barokních žen, jež značily plodnost a manželské štěstí.

Jak už bylo řečeno, chceme být na svatbě za hvězdy a tak se projíždění sociálních sítí a hledání inspirace mnohá z nás nevyhne. To samo o sobě není nijak na škodu.

Riziko těchto sítí ovšem je, že máme neomezené možnosti prokliků na další a další fotky. Takže kromě toho, že jde o velké požírače času, se na nás valí hromady fotek dokonalých žen. Skvěle padnoucí oblečení, lesklé vlasy v objemu, perfektně tvarované obočí, plné rty, líčení, za které by se nemusel stydět ani nejlepší makeup artista hollywoodských hvězd, postavy hodné manekýn.

Pokud jsem zrovna ve fázi, že si říkám, jestli bych náhodou neměla do svatebních šatů trochu zhubnout, tohle mi asi k pozitivní náladě příliš nepomůže.

Internet tak každou svatební sezonu zplodí řadu vystresovaných holek, které mají pocit, že pokud před svatbou nezhubnou, zhroutí se celý svět.

- - - - -

Co je ale na tom všem nejdůležitější? Naši muži. Proč? Protože oni si nás vybrali.

Takové, jaké jsme. Nejsou slepí a hloupí. Znají nás. Moc dobře vědí, že máme na zadku dolíček, kterého se nedokážeme zbavit ani nejlepším proticelulitidovým krémem. Nebo že máme širší lýtka. Vědí i to, že nemáme hřívu jako Beyonce. Opravdu, věřte, že tohohle si všimli :).

A takové nás milují. Ne i přesto. Ale právě proto, že jsme takové, jaké jsme.

Takže je zbytečné se před svatbou rozčilovat ještě navíc hubnutím, kosmetickými zábaly a nevím čím vším dalším.
Samozřejmě, člověk by se měl cítit spokojeně ve svém vlastním těle a pracovat na sobě je fajn.
To je ale otázka dlouhodobého životního stylu, ne nárazových diet a drastického cvičení, které děláte jen z donucení, těsně před svatbou a vůbec vás to nebaví.

Je třeba nezapomínat, že nás naši muži požádali o ruku takové, jaké jsme a to je zásadní.

Když já mám občas- naposled teď o víkendu- záchvaty toho, co všechno na sobě musím změnit a začnu to chrlit na manžela(tentokrát jsem začala plácat něco o tom, jestli mi trochu nepřibraly nohy), řekne mi na to s úsměvem: "Strašný, vypadáš příšerně zlato, nechápu, že jsem si Tě vůbec mohl takhle vzít." :)))

Přeju krásný letní den.

L.