Když na svatbě něco kiksne: spíš úsměvná vzpomínka než průšvih, aneb nevěsta v plyšových pantoflích

Asi každá nevěsta má před svatbou větší či menší strach, že se něco pokazí.

Svatbě předcházejí měsíce příprav, investovali jsme do toho jediného dne spoustu snahy, energie a také peněz.
Hodně přítomných lidí, kteří budou náš den hodnotit.

Takže ano, mít strach z nějakého toho kliksu JE přirozené.
---

Na druhou stranu - stres je jen představa něčeho, co ještě vůbec nenastalo a s největší pravděpodobností ani nenastane.

Je jen smyšleným katastrofickým scénářem v naší hlavě. 

Ještě jsem nezažila svatbu, kde by něco nevyšlo tak moc, že by to zkazilo celý den, způsobilo, že se hostům nelíbila, nebo že si ji novomanželé neužili.

---

Když už něco nevyjde, většinou jde o maličkosti.

A těch si v tom emocemi nabitém dni nevšimnou kolikrát ani nevěsta se ženichem, natož hosté, kteří vlastně ani nevědí, jakou jste měli původní představu.

Svatba není to samé co přípravy

Určitě je dobré si připomenout i to, že v den D skončí fáze, kdy  vše máte pod palcem sami.

Na svatbě je kolem vás tým lidí, který pracuje "v oboru" a je i v jeho zájmu podat co nejlepší výkon a udělat si dobrou vizitku.

A co když něco vážně nevyjde?

I když vše na svatbě nemusí vyjít přesně tak, jak jste chtěli, nakonec z toho je úsměvná vzpomínka.

Hlavně je potřeba brát život s nadhledem :).

Já v pantoflích

Jak jsem už psala v jednom z nejstarších článků tady na blogu Nakonec to klapne ...
Celou noc před naší svatbou byla opravdu velká bouřka, což zkrátka už samo o sobě není zrovna uklidňující.

Ráno se počasí naštěstí umoudřilo.
Hodinu před obřadem ke mě přiletěly koordinátorky, že se na zahradě, kde má být obřad, strašně v lodičkách boří.
Že sice po dešti už je sucho, ale hlína pod trávou je podmáčená a tak se musí přezout do balerín, protože to se nedá.

Já samozřejmě hned panika, že se při nástupu přerazím, protože jsem měla lodičky opravdu na docela úzkém podpatku, navíc objemnou sukni, atd..

Nakonec 10 minut před obřadem vymyslely, jak mě zachránit před případným "držkopádem".

---
Prý ať jdu v pantoflích, co mám na přípravy, že to stejně pod dlouhými šaty nebude vidět.
(V tom spěchu mi nedošlo, že mám ještě ve skříni baleríny.)

Takže já, největší blázen do bot na světě, jsem se nakonec vdávala v pantoflích a přezula se až po odchodu z obřadu na hostinu.
Take it easy.

Alespoň měli kameraman a fotografky neobvyklý objekt ke zvěčnění..

Co jsem netušila, bylo, že pantofle přece jen pod dlouhými šaty občas vykukovaly, protože při mém nástupu foukal vítr, který mi přizvedával lem šatů.

To jsem zjistila až asi o měsíc později, při shlédnutí svatebního videa.
---
Nicméně i přesto za námi lidé chodili, že na hezčí svatbě nebyli. 

Takže dvě poučení?
1. Malá chybička se může vloudit i přes veškerou snahu a perfektní naplánování.
2. Svatba bude nejkrásnějším dnem i tak, hlavně si ji užijte :).