Trochu osobněji o vztazích: zvláštní rok 2018 aneb zásnuby, těhotenství, rozchody, změny

Nevím, jak to vnímáte vy, ale z mého pohledu je letošek takovým zvláštním obdobím z hlediska vztahů.

Pořád dokonala vídám dva extrémy.V běžném životě kolem sebe, i v příspěvcích na sociálních sítích.

Jakoby ve vzduchu viselo něco, co nutí lidi dělat zásadní změny.

---

Na jedné straně veliké množství oznámení těhotenství či zásnub.

Taky máte pocit, že snad každý druhý "do toho praštil"?

Na straně druhé velké množství rozchodů.

I ty samozřejmě patří k životu, ale letošní jaro až podzim jich je tak nějak plnější. Nebo aspoň v mém okruhu.

Dnešní článek je trochu z jiného soudku, ale už dlouho jsem ho měla na srdci. Snad mi prominete:). 

---

Každý vztah přirozeně prochází nějakým vývojem. 

Každá etapa ve vývoji vztahu má své typické znaky, své klady i své zápory.

Každá etapa vztahu vypadá trochu jinak a také po nás něco jiného vyžaduje.

Jinak se chováme, pokud s někým začínáme randit, jinak po roce vztahu, jinak po letech společného soužití. 

Od toho se odvíjí i naše priority, pohled na život a očekávání, která klademe na toho druhého.

Aby toho nebylo málo, ovlivňují nás další lidé, starosti, povinnosti, denní rutina.

Některé události v našich životech se dějí samovolně, bez našeho přičinění, za jiné si více či méně můžeme sami.

---

Nejtěžší v životě je rozeznat, který most překročit a který spálit

Co když máme z jakéhokoli důvodu pocit, že stojíme na pomyslné křižovatce, kdy je potřeba se rozhodnout, kam dál?

Podívejme se pravdě do očí a upřímně si přiznejme, v jakém bodě se právě nacházíme:

Je základ našeho problému jen to, že o všem moc přemýšlíme a nakonec jsme si v hlavě vytvořili problém, který třeba ve skutečnosti není zas tak velký?

To je typické pro velké množství žen, včetně mě :). Přemýšlíme o všem tolik, že se do svých myšlenek nakonec zamotáme a vidíme problémy i tam, kde nejsou. Srovnáváme se s okolím, máme pocit, že druzí se mají líp a sníme o nějakém ideálu, místo abychom byly vděčné za to,co máme.

Nebo jsme už dlouho stáli na místě a nyní je skutečně čas přehodnotit život a udělat další zásadní krok?

---

"I když jsi na správné cestě, nikam Tě nedovede, když na ní budeš jenom sedět."

Dlouhé podzimní večery dávají ideální příležitost k tomu, udělat si čaj, úklid doma i úklid v hlavě.
Jsou období jak v životě, tak ve vztahu, kdy je v pořádku nic moc neřešit, nestresovat se, o všem zbytečně nepřemýšlet a nechat život prostě plynout. Budoucnost ukáže, co nás čeká.

V jiných obdobích je ale zase potřeba umět si stanovit priority.

*Rozmyslet si, co vlastně od života chceme, jaké jsou naše plány do budoucna, naše krátkodobé i dlouhodobé cíle.

*Jestli to, jak momentálně žijeme, odpovídá tomu, kam chceme v životě směřovat. (Pokud odpověď zní "ne", pak následuje otázka, co ze své pozice reálně mohu změnit.)

*Jestli si umíme představit vedle současného partnera strávit další roky, které už nám nikdo nevrátí.

*Jestli nás těší se vedle něj/ ní probouzet.

*Jestli spolu ještě umíme sníst u filmu hromadu brambůrků, jít na procházku, jet na výlet, popovídat si o tom, že byl dnes fakt špatnej den v práci... Je vlastně jedno, co budeme dělat. Základ je prostě jen tak být. Spolu. OPRAVDU spolu. Bez dalších lidí.

*Jestli společně strávený čas je to, co nás dělá šťastné

*Jestli spolu zůstáváme proto, že nám i všechny problémy, jež společný život přináší, stojí za to.

* Jestli máme rádi skutečně toho člověka, bez ohledu na okolnosti.

Nebo jestli je důvodem setrvání ve vztahu jen pohodlnost, nechuť něco měnit, strach z neznámého, případně praktické důvody jako např. finance.

---

Mám známého, který je celé roky ve vztahu se ženou, kterou nemiluje. Má ji rád, ale nemiluje ji. Když spolu byli půl roku, nikomu to nepřišlo zvláštní.

Někdo se zkrátka zamiluje rychle, jinému to trvá déle. Tehdy měli čas se poznávat, sžívat, užívat si spolu života. Byli právě v té fázi, kdy nemusíte nic řešit a čas ukáže, co bude dál.

Jenže ani po několika letech soužití se jeho vztah k ní nezměnil. Dnes už je skutečně v bodě, kdy by měl začít přehodnocovat. Období "neřešení" už trvá moc dlouho.

To by se ovšem musel podívat pravdě do očí a udělat radikální krok, kterého se bojí. Žádný rozchod není příjemný, ale pokud má smysl a v závěru zlepší život oběma, pak se vyplatí to vydržet.

---

Vlastně je to jednoduché

Někde jsem četla názor dvou lidí, kteří se rozešli a pak se k sobě vrátili. Byl o tom, jak nakonec zjistili, že je pro ně milejší probojovávat se přes těžkosti a bolesti, které přináší společný vztah, než bojovat s těmi, které přináší rozchod a odloučení. To je láska.

Tamara Klusová řekla k tomu, jak poznat, jestli má smysl s partnerem dál zůstat, nebo jít od sebe:

"Každý den se můžeme rozhodnout. Každý den můžeme říct - já už s Tebou dál nepůjdu... Ale když srdce bolí víc z toho, že se navždy ztratíme jeden druhému, než z toho, že nám ten druhý zasadil ránu do srdce... to je ten moment, kdy máme možnost odpustit. Protože pokud dojdeme na tuhle magickou křižovatku, nedovedlo nás na ni Ego ale Láska, která mezi námi stále ještě je..."

A to je klíč ke všemu- důvod, proč spolu zůstáváme. O ničem jiném to není. 

---

Já osobně před časem také přehodnocovala

Cítila jsem (dva roky zpět), že můj život se vychýlil na nějakou zlou kolej, že věci jsou špatně a nefungují.

A že ten můj životní vlak už neumím po těch kolejích vrátit zpět do místa, kdy přeskočila výhybka a já se dostala na tu špatnou trasu.

Nakonec jsem zjistila, že je to v pořádku. Sice nemůžu jet zpátky, vrátit čas a změnit minulost, ale můžu vytvořit nový začátek.

Takže jsem zase přehodila tu pomyslnou výhybku, zabočila pryč, na jinou kolej a vydala se na novou cestu. Lepší a čistší.

Nakonec to, co už nikdo nevěřil, že se dá do pořádku, skončilo naší svatbou.

---

Přeju nám všem, ať nás pravda moc nebolí a ať ten dramatický rok skončí klidným listopadem a Vánocemi.