Je potřeba si dělat podzim hezký

Dobré ráno, 

jak se máte? Jen jsem vás chtěla pozdravit. Mám rozepsaný jeden článek, ale ještě není na pořadu dne ho uveřejnit. 

Nevím, jak vy, ale já už se strašně těším na Vánoce. Tyhle svátky miluju a těšení se na ně mě vždycky spolehlivě přenese přes to pošmourné, šedivé, sychravé období druhé půlky listopadu. 

Letos mě nakoplo to, že jsem v pátek večer dostala šííííílenou chuť na klasické české buchty. Víte, takové ty pohádkové, "Honzovy". Ani neviím, kdy jsem je měla naposledy. Odolávala jsem tomu do neděle ráno. Když jsem se probudila a ta neodolatelná mlsná pořád nezmizela, už jsem to nevydržela a šla je koupit do pekárny. Vlastní ji naše sousedka a je nejlepší v kraji. Teda jako ta pekárna. Jestli je něco fakt jistota, tak to, že snídaně od nich je jak od babičky.

A když jsem si ten měkoučký, voňavý, sladký balíček plný tvarohu a cukru nesla domů upršenou ulicí, otevřela jsem instagram. Vyskočily na mě fotky od bráchy, který byl na návštěvě na Vysočině a už jim tam sněžilo. Ten zasněžený výhled z jeho okna mě vánočně naladil tak, že jsem nejdřív doma snědla ty buchty, vypila s manželem kávu a pak jela do Hornbachu koupit dekorace na adventní věnec. Večer jsem ho udělala a hned je doma zas o něco útulněji.

Sama sobě říkám "sběratelka momentů". Každý den mi udělá radost něco jiného. Třeba jen to, že máme doma hezky uklizeno.

Jsem toho názoru, že je potřeba si dělat život hezký, i maličkostmi. A je jedno, jestli to je věnec, káva, buchty, procházka se psem, nový svetr, nebo třeba trénink ve fitku.

Jak to máte vy?

  

L.