Listopad: čas narozenin, nastydnutí a návratu ze svatební cesty

Dobré podmračené říjnové ráno.

Vlastně poslední v tomto roce :).

Jdu dohnat odmlku tady, kterou způsobila naše dovolená a po ní klasické dohánění restů v práci a měsíční uzávěrka. Taky jsem díky kombinaci- časový posun + klimatizece v letadle + teplotní šok po návratu- solidně nastydla. Psaní muselo jít na chvíli stranou a ustoupit zázvorovým čajům s medem a bylinkovým s citronem.

Na přelomu říjen/ listopad je, aspoň pro mě, fajn to, že si vždycky říkám, že větší část podzimu máme za sebou. A pomalu začíná těšení na Vánoce. Ty miluju. Odmala. A nevyrostla jsem z toho ani za těch 25 let mého života.
Navíc mám v listopadu narozeniny a hned druhý den po mě můj taťka, jelikož jsem se mu zkrátka tenkrát narodila jako narozeninový dárek. Nebo spíš dáreček, vzhledem k rozměrům. Tenhle dáreček byl totiž tak mrňavej, že ležel několik dní v inkubátoru, aby se dopekl. Navíc měl solidní žloutenku. Ale prý v tomhle případě na velikosti (a barvě) nezáleží. Měl ze mě radost i tak. A den po jeho narozkách mají rodiče výročí svatby. Mamka v podstatě zvládla dárek ke dvou příležitostem jednou ranou.

Díky těmhle třem slavnostním dnům ten šedivý listopad vždycky nějak líp uteče.

---

Po tomhle úvodu a při dnešním pohledu z okna mi přijde úplně neuvěřitelné, o čem chci dnes psát.
Totiž - že jsem ještě před pár dny seděla s nohama ve vodě na okraji bazénu pod karibským sluncem, sledovala, jak se mi barví kolena do tmavší a tmavší hnědé, pila Piňa Coladu a těšila se, jak si druhý den dám ke snídani lívance s ananasem. Ty jsem tam totiž jedla pořád.

Svatební cesta na Kubě. 

Prosluněná, voňavá od soli, lemovaná palmami a pískem.
Dopadla úžasně, už jen proto, že jsme po dlouhé době měli volno na víc, než 4 dny a tedy byl čas si vzájemně jeden druhého užít, popovídat si a odpočinout.

K tématu svatební cesta a Kuba se chci rozepsat v následujícím článku, aby toho najednou nebylo moc.
Tak snad to dnes stihnu.