Den před svatbou- krása i stres, co stojí za to

Když tak koukám kolem sebe na holky, co se teď na podzim vdávají, chytá mě šílená nostalgie. Šílená.
Zítra budeme mít tři měsíce od svatby. Zdá se mi, jako kdybychom byli svoji už strašně dlouho. Vůbec se mi nechce věřit, že před třemi měsíci touhle dobou jsem byla v největším fofru, abychom stihli všechno připravit a doladit na zítřek. A taky, že bylo opravdu pořádné vedro. Takové, že jsme si neuměli představit, jak vůbec hosté zvládnou cestu na svatbu. Nebo pánové navlečení do obleků.
Zatímco dnes jsem od rána zmrzlá a nejradši bych se sbalila, odjela z kanceláře domů a neprodleně si napustila horkou vanu.

---

22.6. 2017.

Měla jsem volno z práce. Šla jsem na nehty. Moje Andrejka mi je dělá už 5 let. Opět nezklamala.

Navíc je jen o kousek starší než já, takže si tam člověk dobře pokecá. Musím říct, že mi to pomohlo trochu uvolnit předsvatební stres. V tom vidím u nás žen podstatnou výhodu. Máme kadeřnice, kosmetičky, nehtařky, vizážistky. Je se kde vypovídat z takových těch ženských starostí. Nebo ze stresu. Nebo když máme prostě den blbec.

Chlapi tohle nemají. Možná proto jsou často před svatbou podrážděnější a nervóznější. Jasně. Něco kamarádům přiznají. Ale znáte někdo chlapa, který hodinu s kamarádem probírá, že se bojí, jestli dodavatel včas doručí dort, jestli si cestou k oltáři neušpiní boty, jestli se mu při obědě nezmačká košile a nebude to pak vadit při focení, nebo jestli před obřadem malé družičky nezačnou brečet? Já teda ne.

No nic. Takže můj milovaný a už pěkně nervózní muž mě po nehtech vyzvedl a jeli jsme k jeho rodičům, kde na nás čekala myrta na výrobu vývazků a nějaké další věci, které bylo potřeba dovézt na svatbu. Já pak jela ještě k mým rodičům pro další drobnosti. Tou dobou byl doma jen taťka, takže jsem se s ním rozloučila, nasedla před domem do auta a jeli jsme směr náš snový Yard resort. Nastávající měl tolik prozřetelnosti, že mi do auta přibalil čerstvě upečené svatební koláčky od jeho babičky. Na nervy. Do smrti mu za to budu vděčná.V duchu přesvědčení, že pár hodin před dnem D mi už postavu nic nezkazí, jsem jich hned pár spořádala za jízdy. Co zbylo, dorazili svědek a jedna z družiček večer v resortu.

Ještě bylo potřeba vyřešit to, že se mi někam, dodnes nevím kam, ztratila koupená girlanda na sladký bar. Zjistila jsem to dva dny před svatbou. No mohla já bych se vdát bez ní? Nemohla. Logicky. Ne všichni hosté znají princip candy baru, tak jsem potřebovala, aby byl řádně označený. Zkrátka to byla nutnost. Chápete. 

Tedy jsme ještě cestou zajeli do obchodu Moje párty ve Strašnicích. Naštěstí ji měli. Taky jsme k ní dokoupili jmenovky na stoly, protože ve všem tom předsvatebním fofru nějak nedošlo na jejich vlastnoruční výrobu, jak jsem původně plánovala.

Tím byly i poslední překážky sňatku odstraněny a mohlo se svatbovat co hrdlo ráčí.

Jeden z nejkrásnějších momentů dne před svatbou bylo, když mi do resortu přivezl kurýr moje svatební šaty. I teď, když to píšu, mám husí kůži při té představě. Jak jsem ho vyhlížela z balkonu a pak uviděla vjet jeho auto na nádvoří. Jak jsem si je hrdě nesla nahoru po schodech do pokoje. A pak je vybalila. Jak jsme je následně s družičkou dojatě znova a znova obdivovaly. Byl strašně zvláštní ten pocit, že tuhle krásnou směs krajky a hedvábí budu mít za pár hodin na sobě.

---

Myslím, že skoro žádné svatbě se nevyhne pár menších kiksů, ať už těsně před ní, nebo i během ní. Neznám ale nevěstu, která by po svatbě naříkala, že se to a to pokazilo a že celý den stál za houby. 

Nakonec každá září štěstím.

Proto přeju párům, které teď o víkendu čeká ten osudový krok, ať poslední dny a minuty za svobodna stojí za to a stresu v nich je jen po málu :).

No a já jdu postavit vodu na další čaj, jinak tady opravdu dneska zmrznu. Nevím, proč zas údržba budovy nastavila topení na tak nízký výkon. Chápe tady vůbec někdo věčně zmrzlé holky? Asi ne no. Tak nic...