Rozhovor s nevěstou: naplánovat dokonalou svatbu jde i bez koordinátorky, pokud máte za zády správné lidi

V oblíbené rubrice "Rozhovor se skutečnou nevěstou", která je zaměřená na reálné plánování svatby z pohledu nevěsty, která ji už má za sebou, dlouho nepřibyla žádná novinka. A tak je čas to napravit.

Šárka a Martin se brali letos v červnu na nádherné usedlosti, jako vystřižené ze svatebních magazínů.
Dnešní rozhovor je tedy o hledání takového místa, ale třeba i o plánování svatby bez pomoci svatební koordinátorky.

---

Začneme tím úplně základním bodem příprav a tím je místo svatby. Vy jste ji měli v překrásné stodole. Byla vaším snem, nebo jste měli ve výběru více míst? Jak jste vůbec hledali místo pro svatbu?

Mým snem bylo najít místo, kde se odehraje celá svatba- kde bude možnost spát, kde budeme moct být celý víkend. Nechtěla jsem místo kde je svatba jedna za druhou. Hledala jsem něco, z čeho bude vyzařovat pohoda. Jsem z Brna, a manžel ze Skalice ze Slovenska, tak to chtělo něco na půli cesty. Jezdila jsem po jižní Moravě a hledala nějaké místo, kde to není tak známé a kde by to bylo pěkné. Nedařilo se nic najít. Většinou bylo vše obsazené, nebo tam měli svatby každý den.
Jedno místo se mi líbilo a tak jsem tam vzala manžela a on že je to ok a že to ujde, ale nadšený nebyl. Mně to vadilo, že není s místem úplně spokojený, chtěla jsem, aby se mu naše svatební místo taky líbilo.

Narazila jsem náhodou na internetu na krásnou fotku, kde byla vyfocená stodola a pan fotograf se ptal, zda lidi poznají kde je to vyfocené. Jedna paní, že to zná, že je to Statek Doubravka na Vysočině. Dala jsem se do hledání a nakonec jsem to našla. Teď už se to tam jmenuje jinak, ale i tak se mi to povedlo najít. Dala jsem návrh manželovi, že toto je celkem pěkné, zda tam nepojedeme a on souhlasil. A když jsme tam dojeli, tak jsme si to tam úplně zamilovali a bylo jasné, že svatba jinde už nebude. 

Vaše svatba byla překrásně sladěná do nejmenších detailů. Jak jste sháněli dekorace? Měli jste někoho, kdo se postaral, nebo jste si je kupovali a vymýšleli sami? 

Děkuji. Vše jsem si kupovala sama a konzultovala se svojí mladší sestrou Valerií, která mi s výzdobou pomáhala. Ona je hrozně šikovná a už pár svateb pro kamarádky organizovala. Občas mě i usměrňovala, abych nekupovala moc zbytečností. Dávala tipy, co bychom mohli pořídit.


Je nějaká firma nebo e- shop kterou bys doporučila?

Nakupovala jsem různě v Pepcu, v Butlers a v Rakousku v Depot online, tam mají moc pěkné věci a nejen na svatbu. Různé párty doplňky jsem nakoupila na eshopu mojeparty.cz. Zlaté vázy byly láhve od mléka, které jsem nastříkala zlatou barvou. Stejně tak zlaté láhve od vína. Pak běhoun na stůl byl taky trochu oříšek, nešla najít ta správná látka, nakonec se povedlo na jednom eshopu, ale pouze v bílé barvě. Takže jsem látku musela ještě obarvit. Naštěstí to klaplo dobře. 


Nazdobit tak velký prostor chce dost velkou dávku času, ale také vkusu a smyslu pro detail. Kdo zdobil místo těsně před svatbou? Měla jsi to pod palcem Ty, nebo někdo jiný?


S tím mi zase pomáhala mladší sestra Valerie a měli jsme ještě další pomocnici- mou starší sestru Lenku. Areál jsme měli pronajatý od pátku do neděle, takže v pátek jsme dojeli a vše začali chystat. Květinovou výzdobu mi dělala taky Valerie.
Svatební kytici, kytku do vlasů, kytku pro maminku, korsáže a kytici na stůl připravovala floristka, u které jsem vše v pátek vyzvedávala.
Bylo ten víkend hrozné teplo a i když jsme měli květiny pořád v chladu, tak se musela předělávat právě ta na stůl a do vlasů. Naštěstí setra nakoupila kytky navíc, takže to mohla opravit. 

Co výběr barev? Vy jste měli perfektně namixované přírodní tóny s tmavě modrou, zlatou, růžovou a bílou, podle čeho jste vybírali?


Dlouho jsem měla některé věci vymyšlené, jen jsme to dávali pak dohromady. Napřed byla ta zlatá, ta byla pro mě jasná už na začátku. Modrá byla proto, že manžel chtěl modrý oblek a já to chtěla sladit i s ním. No a bílá a růžová byly doplňkové barvy a měly to vše příjemně zjemnit.
Výzdobu jsem chtěla mít pěknou a sladěnou, takže jsem to celé řešila hodně. Jsem trochu straka a nejraději bych vše lesklé apod., ale nechtěla jsem přebít ten prostor, chtěla jsem, aby to pěkně vyniklo v té stodole, tak aby se to spolu krásně doplňovalo.


Pomáhal Ti manžel, s přípravami?


Manžel se zapojoval, třeba chtěl vědět, jak bude vypadat svatební tabule, tak jsme nachystali stůl u mamky, aby měl lepší představu. On hodně pracovně cestuje, takže to bylo více v mé režii, ale zajímal se o to. Ptal se zda nepotřebuji s něčím pomoct apod.



Když zhodnotíš svatební přípravy, co Tě třeba nejvíc překvapilo nebo bylo nejtěžší?



Hm, vím co bylo nejlehčí a to vybrat prstýnky, to jsme s manželem měli za 10 minut.

Nejtěžší bylo udělat svatební oznámení.
Vymýšlela nám ho Valérie a já chtěla ať je zlaté a leskne se, ale první návrh nemohli nikde takto vytisknout, byl složitý na tisk, několik technik naráz. Dlouho jsem hledala tiskárnu a to jsem psala na hodně míst. Nakonec jsem jednu našla, jenže tam byl tisk moc drahý.
Tak sestra udělala úplně nový návrh, ten už nebyl problém vytisknout. Nakonec jsem za něj byla ráda, víc se hodil ke svatbě. Pak mi taky sestra vymyslela obálky, ale nikde je neměli ke koupi, tak jsem je objednala, aby mi je jedna paní vyrobila. Naneštěstí chybou v komunikaci, mi je poslala v jiné barvě. Takže jsme je nakonec vyrobily samy. Celkově oznámení nás potrápilo hodně.

Zorganizovat svatbu může být poměrně náročné, nejeden pár se u toho pohádá, to je asi celkem normální. Jak jste to zvládali vy?

Náročné to bylo. Netušila jsem dopředu, že to bude náročné tak moc. Byla to velká zkušenost. Zvládli jsme to celkem dobře, hádky ani nebyly, spíš jsme hodně diskutovali. Naštěstí to ale nebylo tak, že někdo něco chce a druhý ne, většinou jsme se shodli. Možná to bylo i tím, že nebyl čas vše spolu až moc řešit, hodně do toho zasahoval syn, který chtěl ať si sním hrajeme a neřešíme svatbu.


Udělala bys takhle zpětně něco jinak, kdybys mohla? Je něco, co se nepovedlo, mohlo proběhnout líp apod.?

Celkově s dodavateli to bylo náročnější.
Neznala jsem nikoho a vše si hledala podle toho co se mi líbilo na internetu, nebo na svatebním veletrhu a např. floristka má uvedeno na webu, že je z Brna, ale nakonec jsem jela pro kytky pul hodiny od Brna. Ona by mi je sice dovezla, ale ne až na místo svatby a ještě v čas, který se mi moc nehodil. Tak jsem si to naplánovala tak, aby mi to vyšlo po cestě na svatbu se pro ně stavit k ní, i když byla to trochu zajížďka. Navíc jsem se to dozvěděla až v pondělí před svatbou, dřív nebyla možnost schůzky, floristka na mě neměla jindy čas.
Měla jsem se o to určitě více dopředu zajímat, ptát se na detaily hned ze začátku. Vyzvedávali jsme toho hodně a bylo to náročné, hlavně na čas. Ale zvládli jsme to.

Pak asi jsme si měli vyzkoušet kolik kytek se vleze do připravených váz, protože jsme květinovou výzdobu chtěli bohatou chtěli a objednali květin moc. Hodně jich zbylo, což byla škoda, tak jsme je aspoň rozdali. Zapomněli jsme na výslužky. Cukroví jsme měli, jen to nikdo nedal do krabiček, to jsem měla už dát za úkol v cukrárně, ale úplně mi to vypadlo z hlavy. Takže výslužky jsme chystali na svatbě jak hosté postupně odcházeli.


V posledních letech jsou oblíbenou součástí svateb sladké bary. Vy jste to měli krásně řešené. Mohu se zeptat, kdo ho měl na svědomí? Myslíš, že se vyplatí mít sladký bar na svatbě?

Tak za mě sladký bar ano. Je to něco co si myslím ke svatbě patří. Sladký bar dekorovaly zase mé sestry.
Na statku byla spousta nábytku a různých doplňků, které jsme si mohli půjčit. 

Makronky jsem měla od Makronky od Hanky, nejlepší makronky co jsme měli. Syn je miluje. Ty prostě nemohly chybět.


Svatební cukroví jsme objednali z Drnovic - Cukrárna u Srdéčka. No a sestra Valerie se postarala o svatební dort a výtečné cupcakes.
Myslím, že hostům sladké chutnalo, bylo to tam večer pěkně vyluxované, makronku jsem tam snědla jednu poslední kolem šesté hodiny. Takže se muselo doplňovat. 
My ještě měli i aperol - prosecco bar, ten jsem měla pod palcem celý já a ten nápad s barem vznikl až na místě.

Co svatebčané? Jak ocenili to, jak byla svatba zařízená? Měli jste pro ně připravenou nějakou zábavu?

Svatebčané mluvili celkově o svatbě skvěle, líbilo se jim moc místo, které bylo opravdu kouzelné, pak se líbila hodně výzdoba a že vše bylo takové nenucené a příjemné. Byl to takový pohodový den, a myslím, že si ho hosté užili.
Fotokoutek taky musel být, ten mi zas dekorovaly sestry Valerie a Lenka. Valča chtěla strašně křeslo do fotokoutku a myslím, že to byl moc dobrý nápad.

Dále jsme pro hosty měli přichystanou prohlídku zvířátek na statku s krmením, pak nám paní provozní ukázala, jak pracuje ovčácký pes. Bylo to hodně zajímavé a hostům se to moc líbilo. Pak jsme zařídili projížďku na koni, což ocenily nejvíce děti. Těch jsme měli na svatbě hodně, asi patnáct. Měli jsme pro ně skákací hrad, na něm byly hodně. Třeba náš syn, ten se zabavil tak, že ho vlastně ani nikdo nemusel hlídat, buď tančil, nebo byl na hradě. Celkově byl strašně hodný. Je celkem divoch a měla jsem trochu strach, jak to bude celý den zvládat.

Je něco, na co si během příprav dát pozor, co se Vám nevyplatilo nebo naopak osvědčilo, co se Ti zdá praktické, apod.?
Neměla jsem svatební koordinátorku, ale teď po svatbě bych řekla, že jsme měli nějakou mít. Myslím, že by věci ohledně dodavatelů měla více pod palcem a věděla kam se obrátit, lépe to zorganizovat. Dá se to určitě zvládnout bez ní, ale je to hodně náročné.
Jsem ráda za velkou pomocnici Valérii, bez ní bych to určitě nezvládla.
Vždy se něco pokazí, něco nevyjde, ale přesto je ten den něco tak nádherného, že se nesmíte maličkostmi zabývat a jen si ho užijte naplno, jak to jde, protože ten den tak uteče, že nevíte ani jak.
---

Když přijedeme jako hosté na svatbu, vidíme už jen to krásné, nazdobené, veselé a elegantní. Za tím ale stojí spousta hodin práce mnoha lidí.
Nejvíce unavení bývají před svým velkým dnem právě nevěsta se ženichem, kteří si prošli několikaměsíčním maratonem příprav a často také zachraňováním nejrůznějších věcí, které nevyšly tak, jak měly. 

Děkuji Šárce za rozhovor, který mimo jiné ukazuje i tuhle stránku svateb.  A také to, že všechny ty starosti nakonec mají smysl.
Vzpomínkou na zamilované léto plné lásky vám zároveň přeju krásný adventní čas.


Komentáře

  1. Manžílek je svatební fotograf a tak ho svatební prostředí velmi lákalo. Požádal mě o ruku, já v breku souhlasila a dva měsíce na to jsme byli sví. Koordinátorku jsme si i přes jeho zkušenosti vybrali, protože svatba jako taková samotná probíhala bez problémů. Vyřešili jsme s ní třeba i potisk obálek, grafický návrh pozvánek, menu, obřad.. Bylo to skvělé.

    OdpovědětVymazat
  2. My jsme si svatbu taky plánovali sami. Občas to byl docela porod, protože jsme chtěli spoustu věcí. Nicméně někde jsme slevili, někdy zase zatlačili nebo se to snažili pojmout z jiného úhlu pohledu. Problém byl třeba v tom, že jsme chtěli mít obřad na rozhledně a matrikář nedal jinak, než že musí mít bezpečnostní prvky a minimálně helmu. Alespoň on. Tak jsme jednu pořídíli, ale naštěstí z toho pán nakonec vycouval a vyměkl a řekl, že tam teda vyleze bez toho. Asi měl chudák trochu strach z výšek. Nebo možná z bezpečáka? :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat