Rozhovor s nevěstou: pohádková svatba na zámku

S velkou radostí uveřejňuji nový rozhovor s nevěstou

(další si můžete přečíst v rubrice "Rozhovory").

 Proč s velkou radostí? Jednak je nevěsta Marta ukázkovou pohádkovou princeznou, jakou jsme tu dlouho neměli a svatba v prostorách zámku to jen podtrhla.

Jednak by si díky svému přehledu snad mohla otevřít svatební agenturu.

Doufám, že v rozhovoru najdete inspiraci, nebo třeba milé povzbuzení během Vašich vlastních svatebních příprav, které ne vždy jsou úplně snadné.

Příjemné počtení a krásný poslední únorový den :).

---
Svatba, ale i žádost o ruku jsou chvílemi, o kterých sní mnohá dívka už od mala. Jak to proběhlo u vás? Bylas překvapená?

Jirka mě požádal o ruku při večerní procházce lázeňským parkem v Třeboni. Občas tam zajedeme na prodloužený víkend. Takže mě ani tenkrát nepřekvapilo, když manžel navrhl, že bychom si udělali výlet. Jen jeho potutelný úsměv prozradil, že něco chystá.

Bavili jste se o svatbě už před zásnubami, nebo jsi žádost o ruku vůbec nečekala?

Svatba byla přirozeným pokračováním našeho vztahu. Už přišel ten správný čas se posunout dál. Tušila jsem, že se ten okamžik blíží, ale nevěděla jsem, kdy nastane.

Měli jste dopředu nějakou představu, jak by
měla vaše svatba vypadat?

Jirka pochází z Vysočiny a já z jižní Moravy. Naše prvotní představa byla najít místo na půli cesty. Chtěli jsme „přírodní“ svatbu někde ve stodole nebo venkovském stavení. Ale nakonec to dopadlo úplně jinak.

Většinou se nevěsty dělí na dvě části - první
si přípravy intenzivně užívá a nežije ničím  jiným než svatbou, druhá si raději nechá pomoct třeba od agentury, aby měla s přípravami co nejmíň práce. Kam by ses zařadila Ty?

Zařadila bych se určitě do první skupiny. Přípravami na svatbu jsem žila rok a užívala si to. Jen ten týden před svatbou byl více stresující, aby vše klaplo podle plánu. Přiznávám, že i nyní pozoruji přípravy dalších nevěst a těším se na jejich svatební alba. Sleduji, jak se vyvíjejí nové trendy a vyčkávám na to, kam dál se nevěsty přesunou z aktuálního trendu lesů, luk a stodol.  

Pomáhal manžel s přípravami?

Ano, pomáhal. Do všech zásadních příprav se aktivně zapojoval a při svatebním šílenství mi byl oporou. Také mě při rozhodování držel při zemi. 

Jak vypadalo Tvé svatební ráno? Některé nevěsty jsou úplně v pohodě, jiné nezvládnou nervozitou sníst ani snídani.

Jsem rozený nervák. Všechny důležité události hodně prožívám. A ve svatební den tomu nebylo jinak. Za celou noc jsem spala asi dvě hodiny. Tu snídani jsem do sebe opravdu nedostala. Na jedné fotce je vidět, jak se maminka snaží do mě nacpat aspoň pár svatebních koláčků.

Co vybírání svatebních šatů? Jak jsi našla ty pravé? Mělas nějakou vizi, co chceš a co naopak ne?

Do salonu na první zkoušku jsem šla s přibližnou představou, jak by měly šaty vypadat. Nechtěla jsem čistě bílé a předpokládala jsem, že střih mořské panny taky nebude nic pro mě. Obdivuji šaty od návrhářky Hayley Paige, tak jsem se chtěla výběrem její tvorbě aspoň trošku přiblížit. Ale asi jsem byla se svými představami o malinko napřed před nabídkou salónů. I tak jsem našla ty pravé. 

Vaše svatba působí díky prostředí zámku opravdu jako z pohádky. Proč jste se rozhodli vzít právě na zámku a je něco, co je pro plánování svatby na zámku specifické?

Jako malá holčička jsem snila právě o zámecké svatbě, bohatých šatech, závoji ve vlasech, krásné kytici a svém princi na bílém koni. 

Při počátečním plánování svatby jsem se spíš držela současných trendů. Hledala jsem nějakou stodolu nebo vinařství. Až se náš konečný výběr zúžil na jedno vinařství a zámek. Právě o zámku jsme uvažovali jako o poslední možnosti. Ale při prohlídce jsem si řekla, že kašlu na všechno, co je zrovna in. Sním o tom už od malé holky.

 Sen se mi vyplnil, jen princ měl pod kapotou těch koní trochu víc.

Specifické je to, že většina zámků má bohatou výmalbu. Proto může být někde oříšek, jak s ní sladit barvy, dekorace a květiny. Aby vše do sebe zapadlo a nepůsobilo přeplácaně. Z toho vyplývá styl i svatby. Který se do zámku hodí a který ne.

Samostatnou kapitolou nevěstiny vizáže je účes a makeup. Tys měla tohle naprosto dokonalé! Podle čeho jsi vybírala? Mělas nějakou konkrétní představu, co bys chtěla vytvořit?

Svoji kadeřnici i vizážistku znám několik let. Znají moje vlasy i pleť. Ví, co mi sluší. Proto jsem ani neměla vyloženě konkrétní představu. Nechala jsem to plně v jejich režii. S výsledným účesem i make-upem jsem byla velmi spokojená.

Je něco, co bys ohledně svatebních příprav doporučila ostatním? Třeba čím se řídit, na co si dát pozor, jak jsi postupovala Ty, apod....
V dnešní době je pozdě začít plánovat svatbu rok před oním dnem D. Takže začít včas. Hlavně s výběrem místa. Někde mají i rok a půl předem beznadějně plno. 

Dále je důležitý opravdu dobrý fotograf.
Fotky jsou jedny ze vzpomínek, co Vám na svatební den zůstanou. Fotografa jsem vybírala snad půl roku. Nakonec jsem našla Nikču přímo za humny. Její fotky mají kouzlo, ale ze začátku jsem se zdráhala ji oslovit, protože se specializovala na nastávající maminky, miminka a větší děti s rodiči. Nyní fotí už i svatby.

Všeobecně bych doporučila klást důraz na výběr ověřených dodavatelů. Ono je hezké, když vyjde známé pořekadlo za málo peněz hodně muziky. Ale ne vždy to platí. Někdy může nastat i opačný případ. Ten smutnější- že kvalita neodpovídala ceně.

A pokud uvažujete o svatební koordinátorce, nejspíš bych Vám doporučila, jděte do toho. Já si s touto myšlenkou zahrávala. Chtěla jsem ji využít na koordinaci svatebního rána a dopoledne. Nakonec jsem od toho upustila a zpětně svého rozhodnutí lituji.

Kdo myslíš, že z vás dvou byl při obřadu nervóznější? Jak jste ho prožívali?

Určitě já. Jirka je pravý opak. Ten byl naprosto v klidu. Při obřadu jsem vnímala jen manžela vedle sebe a kněze. Od mého příchodu jsme se drželi za ruce, dojetím mlčeli a usmívali se na sebe.

Dalším pro mě dojemným momentem byla chvíle před odjezdem do kostela. Při přípravách jsme měly puštěnou televizi s hudebním kanálem, jako kulisu a malé rozptýlení. Zůstala jsem na pokoji sama, protože se všichni rozutekli převléknout. Stála jsem u okna a sledovala, co se děje venku a v tom jsem uslyšela, jak troubí auta s přijíždějícím ženichem. Najednou se pokojem rozezněla píseň Céline Dion, The Power Of Love. Spustily se mi z očí slzy a já to brala jako znamení shůry, že je to ten pravý.

Děkuju Martě za rozhovor a poskytnutí fotografií.